Život v Anglii- zápis desátý :) Půl roku v UK

Mám dnes malinko filozofickou náladu, a tak si v hlavě přemítám, co všechno mi šest měsíců v Anglii dalo. Hlavní důvod, proč jsem sem přijela je jasný. Naučit se pořádně anglicky! Zatím se mi to jakž takž daří, i když stále si nejlépe pokecám sama se svojí hlavou. :D Má skvělý, pro mě srozumitelný přízvuk a nezaskočí mě ničím nečekaným. Pravdou však je, často mi dává docela zabrat. Když to shrnu, rozdíl je veliký. Mohl by být ještě větší, ale to bych si nemohla většinu dne povídat jen s kočkou a ještě k tomu česky! :D

Photo by Denda

Druhým důvodem bylo zmizet co nejdál od, pro mě, nepochopitelných praktik českých zaměstnavatelů a celkově českého pracovního systému některých firem. Rozhodla jsem se, že už nikomu nebudu dělat služku a tak jsem odjela do Anglie. Dělat služku. :D A věřte mi, štvou mě tu některé věci. Když se mi nahromadí kupa prádla, co mám poskládat a vyžehlit, nejradši bych to všechno zapálila a prach rozprášila někde daleko. Když mám vysáto a vytřeno a hlava rodiny se mi po tom projde v zablácených botách, mám chuť mu ten kbelík plný špinavé vody chrstnout do obličeje a na všechno se vykašlat. Pak si ale vzpomenu na mé minulé „šéfy" a všemu se jen zasměju. :)
Poznala jsem nové zvyklosti, novou architekturu, nové lidi, avšak s tímhle vším člověk nějak počítá, když se vydá do světa. V tomhle směru vás nic extra nepřekvapí. Na počasí si zvyknete, na různé vrtochy lidí si zvyknete a na jiný režim stravování taky. S jednou věcí jsem ale nepočítala. Docela mě překvapila, když jsem si ji po nějaké době uvědomila. Naučila jsem se MLČET. A víte co, je to parádní! :D 

Slova stejně moc neznamenají. Každý vám toho napovídá a to, co řeknete vy, zase překroutí ku prospěchu své pravdě. Slovy by se nemělo plýtvat, tak jako to děláme. Měly by se šetřit k vyjádření věcí, které máte rádi a lidem, které máte rádi. Jakmile ztratíte tu možnost vyjádřit se, říct ta svá slova, uvědomíte si, že ve většině případů je to stejně zbytečné. Spousta lidí neposlouchá, co vlastně říkáte. Přikyvují, smějí se, ale neposlouchají. Pro takové lidi je slov škoda! 

Tak tedy mlčte, poslouchejte a vnímejte. ;)


Bye J.